Já a moje Skotsko

Islay uz je davnou minulosti, prace se zase mota vsude kolem me a ne ze by poslednich par dni nebylo zajimavych, vlastne me svou zajimavosti az prekvapily, ale stejne chci nejdriv splnit svoje rozjete povinnosti a konecne se vrhnout na lidi v restauraci a baru, at mate vycet postav kompletni a muzete si konecne vybirat, za koho si v Projektu: Skotsko chcete zahrat.

Za dobu, co tu delam, se v restauraci vystridalo uz par lidi. Kdyz jsem prijel, byl tu s nami jeste malicky Derek, ktery byl nejvic opilec, do prace chodil s par promilemi v krvi a aby mel zasoby i na pozdeji, odnasel si po sichte nejakou tu lahvinku vina s sebou do pokoje. To aspon tvrdil Jordan, a je celkem jedno, jestli to byla pravda nebo ne, dulezite je, ze to tvrdil i Marcovi, ktery bere jeho nazory na velkou vahu, a tak se stalo, ze v dobe, kdy uz bylo uplne jasne, ze se Hotel Dereka zbavi, prisel Derek se slzou v oku, ze ho to tady opravdu tesilo a je mu to moc lito, ale osobni situace ze mu nedovoluje tady dale setrvavat a opousti nas se smutkem a bolesti v srdci. Kdovi jak to s nim vypada dneska, treba je jeho cimra hned vedle te Billyho. (ktery je v protialkoholicke lecebne) (to znamena, ze Derek by tam byl taky) (jenom vysvetleni pro pomaleji chapajici)

Uplne v opacnem stylu opustil nas Hotel uz nejednou zminovany Martin, chappy guy ze Spanelska, ktery se jako jediny nebal delat veci po svem a kdyz uz si sakra prijel do Britanie zlepsit anglictinu, tak tu taky mluvil anglicky a ne to svoji halilabalilou, jako to delaji vsichni jeho krajane. Je mi opravdu lito, ze se musim dopoustet takoveho odporneho zobecnovani, ale byl jsem k tomu donucen cirou realitou: Spanele jsou narodem kriklavych lenochu, kteri delaji jenom to, ze si stezuji, jak nikdo nic nedela. Jako dukaz mi postaci staff room, ve kterem se jejich lenost materializuje v podobe nechutneho bordelu, kvuli kteremu jsem v nem taky prestal veceret. Jednou se tam bavili o tom, kdo by mel staff room uklizet, a kupodivu si stezovali si, ze jim s tim nepomuzeme. Ale proc bychom jim s tim meli pomahat? My po sobe svuj neporadek uklizime rovnou, pokud si ho tam oni chteji skladovat, ja uz jim na nej sahat nebudu. Fuj, ani me nehne.

Martin byl jiny. Jednou jsme se o nem bavili s Jordanem a on v nem videl kousek Skota, ja zase kousek Cecha. Je tedy pravda, ze Skoti a Cesi jsou si velice podobni, ale podstatne je, ze jsme oba dva Martina chvalili, kdezto o ostatnich Spanelech uz moc komplimentu nepadlo. Po tom, co Martin odesel, objevilo se v restauraci volne misto, ktere kupodivu nikdo nezaplnil cele dva mesice. Kdyz uz byla situace nezvladatelna, zacala nam tu pomahat Andrea z housekeepingu, tyden na to i jeji kolega Javier a jeste o tyden pozdeji prijel uplne novy Spanel, Adrian. Narozdil od vsech ostatnich mu je aspon ctyricet, a narozdil od vsech ostatnich je celkem tichy, na pohled roztomily a dokonce jsem ho videl mluvit anglicky i ve staff roomu! Asi je jeste brzy o nem delat nejake soudy, povestna spanelska lenost  je svudna a sila davu ho muze hrave stahnout zpatky do hlubin halilabalily, ale zatim se jevil celkem slibne. Drzim mu palce, at mu to vydrzi; novy Martin by tu byl potreba.

O dalsich dvou Spanelech uz jsem se kdysi zminoval, jsou to totiz ti, kteri zacal v Hotelu pracovat spolu se mnou, dokonce prijeli uplne stejnym autobusem na trase Glasgow – Inveraray jako ja, jediny rozdil mezi nimi a mnou je tedy ten, ze oni tu planuji zustat cely rok (silenci!). Diky nasemu spolecnemu prijezdu jsem mohl krasne monitorovat jejich postupny vyvoj v Hotelu a v obou pripadech me prekvapil svymi zvraty. Zacneme u Cesara, ktery se po prijezdu choval jako nejvic frajer, vsechno vedel, porad me poucoval a vynadaval mi za chyby, ktere jsem udajne delal. Vsechno vyplyvalo z toho, ze jeste ve Spanelsku pracoval na baru, a tak – mozna i ve stylu sveho jmena – mel tendenci svemu okoli spise rozkazovat nez s nimi spolupracovat, jenze zub casu udelal svoje a z naseho maleho vojevudce se stal fajn kluk s jeste vetsimi sklony k infantilite nez mam ja (!). Dneska je schopny pobihat po restauraci a radovat se z toho, ze mu Ladi podal tac. Ale nakonec proc ne, ono tu moc prilezitosti k radosti vazne neni.

Ruben se po svem prijezdu choval uplne jinak: byl sice mlcenlivy, ale anglicky se zdal, ze umi, a ze proste jenom nema naladu na nezavazne konverzace (dobre on). Netrvalo to dlouho, co jsem se s nim potkal na baru, kdyz mi pomahal utirat sklenice, a rekl mi, ze by chtel byt kameramanem a proto ze se uci anglicky, aby mu to zvysilo sanci sehnat si praci. Opet, dobre on, zivotni sny a jejich pursuing, tomu jenom tleskam! Jenze misto toho, abych od te doby videl Rubena, jak se snazi zlepsit sve konverzacni schopnosti, potkavam ho cim dal tim casteji u zadniho vchodu obklopeneho puchem marihuany, s ocima cervenyma jak albin a vyrazem, ktery znaci, ze jeho svet se nachazi daleko od toho meho. Buhvi, kam se timhle travenim casu utika, rozhodne se mu tam ale hodne libi a realita stoji oproti tomu za prd, protoze od doby, co zacal hulit, jenom tak chodi kolem bez jakehokoliv vyrazu, ani se nesmeje, ani se nezlobi, nic. Vezmete si z nej, deti, priklad. Takhle dopadnete, kdyz budete Spanel!

Asi nejvetsim sefem restaurace je Laszlo. Nejspis je placeny stejne jako ostatni, ale kazda smena potrebuje nejakeho toho supervisora, a tim je nejcasteji prave on. Jak uz jsem jednou zminoval, je to muj davny krajan, jeste z dob sto let stare monarchie, ale skoro bych rekl, ze to je poznat i dneska. Mel bych vazne problemy definovat archetyp Cecha, protoze mi prijde, ze archetypalni Cech se vyznacuje prave tim, ze zadny archetyp cesstvi proste neni, ale verim tomu, ze s Madary toho mame hodne spolecneho. Uz aspon tu pracovitost a styl smysleni, coz se v tomhle odvetvi projevuje v plne sile.

Laszlo jako takovy je vzdy usmevavy, srsici energii a optimismem, co me ale neprestava prekvapovat, je zjistovani, ze je to jenom maska, kterou si nasazuje, kdykoliv mluvi s hosty. Na jednu stranu ho za to musim obdivovat, totiz ze at si sam mysli cokoli, dokaze jako profesionalni herec mluvit s hostem tak, ze ten ma pocit, ze je Laszlo jeho nejvetsi kamarad, na stranu druhou citim, jak je takovy pristup ubohy a sebevrazdeny (vuci dusi, ne vuci telu). Takovy clovek prece utapi sebe sama ve svete pretvarky a nepravdy, co z nej pak muze zbyt? Dokaze oddelit vlastni zivot od toho pracovniho? Sotva! A pak od nej slysim takove vety, jako ze kazda prace je trestem, ale stezovat si prece nebude. Komu by si taky stezoval? A na co?

Poslednim, ale rozhodne ne nejmensim (last but not least) clankem restaurace je Ladi. Vysoky, obryleny kluk, o kterem pry nejaky host kdysi prohlasil, ze vypada jak superman, srsi pro zmenu vnitrni silou, klidem a schopnosti pojmout problemy ostatnich, jinak receno charismatem. Skoro bych ho nazval protikladem Laszla, protoze co si Ladi mysli, to da taky najevo. Nedavno mi dokonce rekl, ze ho Marc zadal, at se taky pta (jako ostatni) vsech hostu, kteri prave prisli, jak se maji, jaky byl jejich den a vsechny tyhle prazdne otazky, na ktere znate odpoved uz dopredu. Ladi se ohradil, ze proc by se ptal, kdyz ho to nezajima. Snad ze tady by mohl byt archetyp cesstvi? Bohuzel sotva, takovychhle lidi je malo i u nas.

Ladimu je uz neco pres tricet a chce byt pravnikem. Tedy… vystudoval pravnicinu a pry ho to bavilo (po tom, co vystudoval hotelovku a byl na vojne), ale kdyz se snizovali stavy u chomutovskych dolu, zustal bez prace a rozhodl se zlepsit svou anglictinu pobytem v zahranici, aby si mohl sehnat pozici u mezinarodneji zamerenych instituci. Myslenka krasna, jenze jak se ukazalo, mela podobny podklad jako moje odcestovani do skotskych pahorkatin: nezustat bez prace. Nebyt zbytecny. Nebyt k nicemu. Jenze zatimco ja se nade vsechno tesim zpatky domu, Ladi ma z tehle myslenky takovy strach, ze nez aby byl zpatky u sve skorem manzelky a dvou malickych dcer ovsem bez prace, radsi bude dal delat v Hotelu, protoze mu Marc prece jenom nabidl vyssi a lepe placeny post duty managera. Takze to ted vypada tak, ze skoro kazdy den mi Ladi rika neco jineho: jednou odjede na zacatku dubna, jindy odjede v ten samy den, ale jenom na dovolenku, potreti mozna ani neodjede a bude si hledat praci tady odsud… Nu zkratka, pokud chcete hrat za charismatickeho muze s hutnymi vnitrnimi problemy, Ladi je pro vas role sita na miru!

A protoze ty piva a whisky kali vic, nez bych cekal, necham si Jordana na jindy. Anebo na nej uz nezbude cas, tezko rict. Prijdu si s timhle Projektem: Skotsko jak kdysi na gymplu s referatem na Karla Capka, ktery mi taky zabral ctyri hodiny cestiny, a pri tom jsem mel vypisky jenom na jednu A4. Asi vsechno nejak zbytecne moc okecavam…

Jo a jeste posledni poznamka: nahral jsem na Picassu par fotek z jiz zminovane staff party, abyste meli predstavu, jak v Hotelu vypadaji soucasni hraci. Tak se na ne kdyz tak mrknete a opet si prectete komentare pod nimi. Ty automaticke preklady do anglictiny proste stoji za to.

https://picasaweb.google.com/117195931738681191767